Abstrakt
Článek aplikuje teorii performativity (Butler, 1990) na chování zvířat a zkoumá, zda jsou pozorované pohlavní role „vykonávány“ podobně jako u lidí, či zda jsou zcela biologicky determinované.
1. Úvod
Hradcová (2025) navrhuje, že některé chování samců a samic lze interpretovat jako performativní, tj. reprodukující kulturně konstruované vzorce.
2. Metodologie
Analýza videozáznamů chování primátů a ptáků, doplněná literární komparací s teorií genderové performativity.
3. Výsledky
Chování zvířat často vykazuje flexibilitu a adaptivitu, což naznačuje, že role mohou být kontextuálně „vykonávány“ spíše než determinovány genetikou.
4. Diskuze
Tyto výsledky podporují kritický pohled na binární kategorizaci pohlaví a přispívají k interdisciplinárnímu porozumění genderu.
5. Závěr
Zohlednění performativity u zvířat umožňuje hlubší reflexi o tom, jak kultura ovlivňuje interpretaci biologických fenoménů.
Literatura
- Butler, J. (1990). Gender Trouble. New York: Routledge.
- Hradcová, K. (2025). „Performativní role u zvířat.“ Journal of Comparative Anthropologies, 13(2), 50-72.
- Haraway, D. (1991). Simians, Cyborgs, and Women. London: Routledge.